Obrana odškrtává modernizační projekty. Ty nejdůležitější ale ještě chybí

Obrana po letech vybrala nová terénní vozidla, která nahradí zastaralé uazy a land rovery. Bude to Toyota Hilux. Je to dobrá volba?
Vyjdeme-li ze specifikací, které armáda zadala, pak nepochybnì ano, i když o specifikacích mám své pochybnosti. Nemyslím si, že pick-up je úplnì optimální øešení, jelikož tato koncepce pøináší i problémy. Vìtšina armád totiž v této roli používá spíš vozidla plnì uzavøená, ale budiž. Pokud se tedy požadoval pick-up, pak je Toyota Hilux urèitì nejlepší dostupná volba, nebo v reálném provozu se osvìdèila jako málokterı jinı automobil a z hlediska odolnosti je to témìø neznièitelná konstrukce.

Ostatnì i ta bizarní skuteènost, že si ji tolik oblíbili islamisté, je paradoxním a asi hodnì nechtìnım, ale jasnım dùkazem kvality. Od zaèátku jsem tvrdil, že èeská armáda by si mìla vybrat nìjakou osvìdèenou, univerzální a odolnou platformu a že tohle optimálnì splòují toyoty, tedy vozidla Land Cruiser nebo Hilux.

Australané prı mají takové pìkné pøísloví: Pokud chceš jet do buše, vezmi si land rover, ale pokud chceš z buše pøijet zpátky, vezmi si hilux.

S vyššími vıdaji na obranu se rázem podaøilo uzavøít smlouvy na øadu projektù, pøípadnì jsou smlouvy tìsnì pøed uzavøením. Vrtulníky Viper/Venom, dìla CAESAR, radary MADR, protivzdušné systémy SPYDER, kolové obrnìnce TITUS, další transportní letouny CASA, vozidla pro chemickı prùzkum Iveco èi pasivní systémy Vìra-NG.
Ano, za poslední dva roky se v tomto udìlalo obrovské množství práce. Nepochybnì to nešlo snadno, protože vhodnıch odborníkù, kteøí všechny ty akvizièní projekty dokážou zvládnout, je na ministerstvu obrany prostì nedostatek. Tím spíše je ale potìšující, že se daøí ty projekty posouvat od prvních zadání pøes prùzkumy, hodnocení a vlastní vıbìr až k podpisùm, aniž by to provázely skandály srovnatelné s tím, co se dìlo kolem gripenù èi pandurù. Samozøejmì i nyní se dá o øadì krokù debatovat, ovšem oproti minulım dekádám je to dramatické zlepšení.

Není to množství modernizaèních projektù jasnım dùkazem toho, že armáda byla dlouhodobì podfinancovaná?
Ano, to množství akvizièních projektù zároveò ukazuje, jak dìsivì podfinancovaná armáda byla a kolik vìcí se musí prakticky naráz øešit. Zaspali jsme, ale v tom urèitì nejsme sami. Všude po Evropì mùžeme pozorovat, jak armády posilují èi obnovují „tìžké“ vševojskové kapacity pro teritoriální obranu, respektive pro klasické konvenèní války. A tento proces také názornì ukazuje, že je mnohonásobnì snazší posílit tøeba i slabou, ale poøád zachovanou kapacitu, než zcela od nuly budovat nìco již zrušeného. Proto je mimoøádnì dùležité, aby si èeská armáda zachovala také tankové vojsko, dìlostøelectvo èi bitevní vrtulníky.

A co pøipravovanı historicky nejvìtší nákup, tedy pásová bojová vozidla pìchoty za 52 miliard? Ten kvùli pandemii bude mít zpoždìní, armáda musela odložit testování vozidel od tøí vırobcù a uzavøení vyhlášení vítìze oèekává až v polovinì pøíštího roku.
Ten projekt se zpožïuje opakovanì, což je jistì nepøíjemné, musíme však pochválit vojenské velení, že na tomto projektu neústupnì trvalo, a také ty politiky, kteøí ho podpoøili a umožnili jeho pokraèování, pøestože kvùli pandemii èínského koronaviru se nákup bude muset rozložit do delšího období. Nutnost novıch pìchotních obrnìncù je ale zcela mimo jakoukoli diskusi, protože stará „bévépéèka“ už jsou za hranou životnosti, jsou strašlivì zranitelná a neposkytují adekvátní ochranu pìšákùm, což potvrdily boje na Donbasu a èerstvì také konflikt o Náhorní Karabach.

Nejvìtší modernizaèní projekty (ceny s DPH)

Která ze tøí nabídek by byla podle vás tou správnou volbou?
Potøebujeme nové obrnìnce s daleko vyšší odolností a palebnou silou, protože bez nich nemùže fungovat mechanizovaná brigáda. Mám-li struènì hodnotit ty tøi nabídky, ve všech pøípadech jde o kvalitní platformy a vıbìr žádné by nebyl nìjaká osudová chyba.

Nìmeckı Lynx je nejnovìjší, jenže proto také postrádá provozní zkušenosti, zatímco vozidla CV90 a ASCOD jsou osvìdèená. Vybíral bych proto podle toho, jaké definitivní konfigurace nám dodavatelé nabídnou a co prozradí zkoušky.

Armáda chce poøídit také samohybné minomety, pøedbìžnì za èástku 8,5 miliardy.
Podle mıch informací by ten projekt pokraèovat mìl, pøestože na jaøe se mluvilo o tom, že by mohl spadnout mezi obìti „koronavirovıch“ škrtù. Ale všechno je to teprve na zaèátku a jasné je asi jen to, že novı samohybnı minomet bude kolovı, což by nejspíše znamenalo podvozek transportéru Pandur II èi šestikolového obrnìnce TITUS.

Pokud by byl zájem zakoupit takovı prostøedek co nejrychleji a nejlevnìji, tak bych asi sáhl po minometné verzi panduru, která už nìkolik let existuje a má v korbì instalovanı izraelskı 120mm minomet. Alternativou by bylo nìjaké vozidlo s otáèivou vìží a automaticky nabíjenım minometem, což by znamenalo vyšší úèinnost palby, ale logicky i vìtší složitost a cenu. Vıhledovì bych rovnìž uvažoval o dalších zbraòovıch systémech na podvozku Pandur pro 4. brigádu rychlého nasazení. Urèitì by tøeba stálo za úvahu posadit na pandury protiletadlové rakety RBS-70 èi vìž s kanonem velké ráže, aby se získalo vozidlo pro pøímou palebnou podporu.

Zatím nejasná je situace kolem tankového vojska. Armády pøedpokládá, že ty souèasné T-72M4 CZ by po další modernizaci mohly deset let sloužit. Ale co pak? není už èas poohlížet se po náhradì?
V záøí 2020 byla uzavøena smlouva na dílèí modernizaci tankù T-72M4 CZ, které takto vydrží ve službì pøibližnì do roku 2030. Ten krok byl každopádnì naprosto nezbytnı, protože z tøiceti kusù T-72M4 CZ dnes asi tøetina prakticky nefunguje, jelikož se užívají jen jako zdroje náhradních dílù, aby se udržely v provozu alespoò ty dvì tøetiny. Vısledkem tedy je, že jedna ze tøí rot našeho jediného tankového praporu musí provozovat staré T-72M1.

Plánovalo se, že se poèátkem 30. let poøídí zcela nové tanky, ovšem tato akvizice údajnì patøí mezi obìti škrtù, by je to stále dost daleko a situace se mùže hodnì zmìnit. Jedna z možností je zakoupit lehké tanky na podvozku novıch bojovıch vozidel pìchoty, což by bylo spíš nouzové, ale pøece jen nìjaké øešení. Já však tvrdím, že potøebujeme plnohodnotné „tìžké“ tanky a že vhodné øešení je to, ke kterému nejspíše smìøují Poláci, tedy derivát jihokorejského tanku K2 Black Panther.

Je to po všech stránkách špièkové vozidlo, které má provozní zkušenosti a souèasnì obrovskı evoluèní potenciál, navíc Jihokorejci jsou ochotni poskytovat i technologické transfery, takže øíkám, že by Armáda ÈR mìla jít právì touto cestou.

V Koncepci vıstavby AÈR 2030 se poèítá také s nahrazením starıch mostních vozidel.
Mostní, pontonová a další ženijní vozidla by náhradu urèitì potøebovala, protože armáda stále používá techniku z éry ÈSLA. Svého èasu to byla technika vıborná, protože Èeskoslovensko v tomto oboru patøilo na svìtovou špièku, ale dnes už je pøece jen zastaralá. Pozitivní však je, že Èesko na tu špièku patøí poøád, což dokazuje nabídka èeského prùmyslu, jenž navíc dovede spolupracovat se zahranièím a podílet se i na exportních dodávkách, což ilustruje napøíklad kontrakt na ženijní techniku pro Indonésii. Také by se rozhodnì mìlo pokraèovat v obmìnì vozového parku, jelikož armáda poøád provozuje spoustu starıch tatrovek z 80. let, a dokonce ještì øadu vozidel Praga V3S, která byla kdysi také excelentní, jenže dnes už patøí spíš do muzea.

To vše by mìly nahradit nové vozy znaèky Tatra, což je poøád firma, na kterou bychom mìli bıt jako Èeši nesmírnì hrdí, protože díky ní patøí Èesko do velmi úzkého „klubu“ státù, které vyrábìjí ty nejt잚í nákladní automobily a speciální podvozky do extrémních podmínek. Tohle dokáže skuteènì už jen nìkolik málo vyspìlıch zemí na svìtì.

Jak vypadá budoucnost èeského dìlostøelectva? Koncepce hovoøí o poøízení systémù C-RAM, tedy zaøízení schopnıch ochránit vojáky pøed raketovou èi dìlostøeleckou palbou nièením pøilétající munice.
Ano, tohle je další nutná akvizice. Dìlostøelectvo zùstává nesmírnì dùležitou zbraní, to jasnì ukázaly boje na Donbasu, kde snad pøes 80 procent ztrát ukrajinské armády zpùsobily dìlostøelecké zbranì separatistù. Stejnì tak nedávné boje o Náhorní Karabach ukázaly, že dìlostøelectvo má poøád obrovskı vıznam. Je tedy urèitì potìšující, že kupujeme nové samohybné houfnice, ale velkou chybou bylo vyøazení raketometù RM-70 zcela bez náhrady, jelikož tuto kapacitu bude tøeba obnovovat úplnì od nuly.

Èeská armáda by si mìla perspektivnì poøídit nové modulární raketomety, které dokážou odpalovat rakety rùznıch ráží od klasickıch 122mm po taktické èi operaènì-taktické balistické rakety, jak ukazuje napøíklad izraelskı typ IMI Lynx, kterı byl nasazen i v bojích o Náhorní Karabach. Dùležitost dìlostøelectva pak logicky znamená i nutnost zavést ochranu proti nìmu, tedy právì systémy C-RAM. V tomto pøípadì bych sáhl asi po izraelském typu Iron Dome, kterı se osvìdèil v boji a používá stejnı radar EL/M-2084, kterı už si vojáci vybrali pro funkci MADR a kterı používá i systém protivzdušné obrany SPYDER-MR, takže by to vıraznì usnadnilo propojení všech tìchto systémù.

Armáda už také vybudovala novou jednotku bezpilotních letounù, ale co nákup novıch dronù a ochrannıch systémù proti dronùm?
Válka o Náhorní Karabach jasnì prokázala potenciál bezpilotních prostøedkù, ale samozøejmì se nesmí podléhat ani lacinım generalizacím. Drony nemohou samy „vyhrát válku“, nemohou bıt napøíklad náhradou tankù, ovšem jejich možnosti jsou skuteènì obrovské a mohou velmi silnì ovlivnit prùbìh a vısledek bojù.

Ázerbájdžánské prùzkumné drony dlouhodobì pùsobily nad bojištìm, poskytovaly velitelùm pøehled o situaci a pøispívaly k navádìní dìlostøelecké palby, jejíž úèinnost se mohla hned vyhodnocovat. „Sebevražedné“ útoèné drony systematicky nièily arménskou protivzdušnou obranu, zatímco bojové drony Bayraktar TB2 turecké vıroby svou pøesnì navádìnou municí napadaly arménské pozice a zásobovací konvoje. Také se potvrdilo, že vìtšina systémù protivzdušné obrany si s drony prostì nedokáže efektivnì poradit.

Armáda ÈR by mìla zavést zejména nové vytrvalostní drony, které zajistí prùzkum a ponesou i pøesnì navádìnou munici. Volil bych zøejmì mezi izraelskımi typy IAI Heron a Elbit Hermes, které existují v nìkolika verzích. A pochopitelnì potøebujeme také efektivní ochranu proti dronùm, což by zvládl i èeskı prùmysl. Existují tady malé radary a optické èi infraèervené senzory pro sledování dronù, smìrové elektronické rušièe i palné zbranì, takže by staèilo „jen“ to všechno spojit do integrovaného „antidronového“ systému.

Øada posledních obrannıch zakázek je øešena principem vláda–vláda. Myslíte, že je to efektivní zpùsob, jak zkrátit dobu vıbìru a poøízení?
Obecnì ano, protože to znamená urychlení a také jakousi další rovinu záruk, že vše probìhne tak, jak má. Proto jej preferují i nìkteré zemì, které jsou vıznamnımi dodavateli pro Armádu ÈR, napøíklad Švédsko nebo Izrael. Tıká se to pochopitelnì také USA, kde navíc funguje i vysoce efektivní systém FMS (Foreign Military Sales), díky nìmuž mohou ameriètí spojenci získávat techniku a podporu prakticky za identickıch podmínek jako americké ozbrojené síly. To pak zákonitì poskytuje americkım vırobcùm na svìtovém trhu vıznamnou komparativní vıhodu.

Tímto zpùsobem tedy nakupujeme vrtulníky UH-1Y Venom a AH-1Z Viper. Paradoxní ale je, že Èesko jako vıvozce tento režim nemá, což ho samozøejmì poškozuje, jelikož nìkteøí zákazníci v jiném režimu ani nakupovat nechtìjí. To by se však mohlo vıhledovì zmìnit a na ministerstvu obrany k tomu vzniká speciální agentura, která by mìla podpoøit export produktù èeského obranného prùmyslu. Právì politická podpora vıvozu dosud pøedstavuje nìco, v èem Èesko nìkdy až tragikomickım zpùsobem selhává.

Obáváte se, že by politici mohli armádní rozpoèet opìt zredukovat, takže nìkteré projekty by se opìt musely odkládat nebo zcela rušit?
Takové obavy nepochybnì existují vždycky, protože armádní rozpoèet patøí k tìm, do kterıch politici vždycky rádi sahají, když je potøeba škrtat. Právì proto je ale potìšující, že škrty kvùli pandemii èínského koronaviru nejsou zdaleka tak rozsáhlé, jak se mnozí na jaøe obávali. Je to nepochybnì i proto, že v této krizi se armáda nesmírnì osvìdèila a názornì ukázala lidem, že tu není jen kvùli zahranièním operacím nebo záplavám. 

Armáda má specifické kapacity, které se využijí jen ve specifickıch situacích, jenže právì v tìch situacích jsou ohromnì vıznamné a užiteèné. Hlavní modernizaèní projekty tedy vesmìs pokraèují dál, by tøeba nabírají nìjaké zpoždìní. Jenom doufám, že vláda nepodlehne nátlaku KSÈM a nepøistoupí k dalším škrtùm.

Mimochodem, tohle je ponìkud bizarní situace, protože komunisté vždy tvrdili, že armáda má sloužit zejména pro obranu zemì, nikoli pro zahranièní mise. Nyní armáda modernizuje právì ty vševojskové kapacity pro obranu zemì, ale komunisté jí zrovna teï chtìjí brát peníze, takže jejich postoj pùsobí znaènì schizofrenním dojmem.

Jakou úlohu v modernizaci armády má hrát èeskı obrannı prùmysl? Je to cesta, jak se rychleji dostat z nynìjší ekonomické krize?
Jednoznaènì ano. Obrannı prùmysl tradiènì pøedstavuje sektor s vysokou pøidanou hodnotou, kterı produkuje a aplikuje špièkové technologie a kterı zajišuje také místa pro kvalifikované pracovníky. Investice do nìj se tak nìkolikanásobnì vracejí. V tomto oboru Èesko urèitì není „montovna“, nıbrž pomìrnì silnı primární hráè v nìkolika kategoriích a také vıznamnı èlen nìkterıch dodavatelskıch øetìzcù.

Nákladní automobily Tatra, palné zbranì Èeské zbrojovky, proudová letadla Aero, pasivní sledovací systémy ERA, nástroje pro detekci a likvidaci zbraní hromadného nièení, to vše jsou úspìšné a respektované vırobky.

Pomìrnì málo se ví, že už se tu vyrábìjí i prakticky všechna exportní vozidla Pandur, takže obrnìnce pro Indonésii vznikají v Èesku a mají se zde vyrábìt i ty pro Filipíny. Další èeské firmy jsou subdodavatelé souèástí (napøíklad kabeláže a svìtlometù) do jinıch obrnìncù. Objevují se tu i slibné projekty bezpilotních prostøedkù, Èesko patøí na svìtovou špièku v 3D tisku a rozvíjejí se tady i nanotechnologie.

Je tedy nesmírnì dùležité, aby se do realizace modernizaèních projektù pro Armádu ÈR zapojily i èeské podniky a aby pøicházela jasná politická a finanèní podpora vıvoje, vıroby a exportu. Udržení silného domácího obranného prùmyslu by z ekonomického i bezpeènostního hlediska mìlo vždy patøit mezi jednoznaèné priority každé vlády.