Czech Republic
This article was added by the user . TheWorldNews is not responsible for the content of the platform.

Školácká chyba. Jak van Aert předčasně slavil: Stydím se i kvůli práci týmu

V cyklistickém světě to není nic ojedinělého. Předčasně třeba před dvěma lety na Lutychu slavil čerstvý mistr světa Julian Alaphilippe, načež se před něj dostal Primož Roglič (a aby toho nebylo málo, Alaphilippa posléze rozhodčí odsunuli na páté místo).

Podobným nechvalně proslulým způsobem přišel o triumf v roce 2004 na Milán-San Remo i Erik Zabel, jehož překonal Óscar Freire.

„Tolikrát jsme se na to s týmový parťáky dívali, někdy jsme se tomu i zasmáli. Když někoho takhle vidíte prohrát, ptáte se, jak je to možné. Teď už to ale chápu,“ hlesl van Aert.

Just got to end of Dauphine stage. Photo finish says it all 🧐. Cofidis rider Lafay is also wondering what is going on. Gaudu is an explosive cyclist, must be such an athlete for crossing finish line before WVA. #Dauphine pic.twitter.com/zgwOMNjInK

— ammattipyöräily (@ammattipyoraily) June 7, 2022

Od stáje Jumbo-Visma to byl přitom až do posledních chvil parádní výkon. Sedmadvacetiletý Belgičan sice v závěrečném kopci zprvu ztrácel, jenže týmový parťák Jonas Vingegaard ho dotáhl zpět na čelo.

Svou roli sehrál i Primož Roglič, který mezitím zase hlavní skupinu zpomalil.

A pak nastala van Aertova chvíle. Několik desítek metrů před cílem rozkmital své rychlé nohy a hnal se kupředu. Zdálo se, že na něj nikdo nemá, což si myslel i on. Zatímco ale vítězoslavně zvedal ruce k nebi, vedle něj se zjevil Gaudu a těsně před páskou „vyhodil“ před sebe přední kolo.

Belgičan hned pochopil: Radoval jsem se příliš brzy.

„Viděl jsem cílovou pásku, byl jsem od ní asi půl kola. Jenže když je dojezd do kopce a vy na chvíli vypnete a zvednete ruce, ve zlomku sekundy přijdete o spoustu rychlosti,“ popisoval.

Nadšený výraz v jeho tváři vystřídalo zklamání a rukama, které předtím zvedal k triumfálnímu gestu, si překryl obličej. Ani fakt, že se po etapě oblékl do žlutého dresu, ho neutěšil.

„Opravdu se stydím,“ povzdechl si. „Je to velké zklamání i kvůli tomu, že jsem nedokončil skvělou celodenní práci týmu. Měl jsem to ve svých rukou. Jsem na sebe dost naštvaný, určitě si to budu chtít vynahradit v dalších dnech.“

Anebo týdnech?

I to je možné.

Dauphiné je tradiční generálkou Tour de France, na které už van Aert potvrdil, že by chtěl usilovat zelený trikot.

„Je to můj cíl a myslím, že máme šanci. Takže budeme bojovat o žlutý i zelený dres,“ prozradil pro belgický list Het Laatste Nieuws.

V minulých dvou ročnících van Aert obsadil v bodovací klasifikaci shodně pátá místa. Tehdy se ale o ni nesnažil a jeho úkoly spíše zněly: Budeš k ruce lídrovi Rogličovi.

V HORÁCH. Wout van Aert (vpředu) a Kenny Elissonde během úniku v 11. etapě Tour de France.

„Tu a tam jsem si sice mohl vybrat nějakou etapu a usilovat o vlastní úspěch, ale byl jsem tam hlavně pro tým. To se teď změní. Soustředím se na zelený dres a každý den na tom budu pracovat a budu muset brát body na prémiích,“ říkal.

V zájmu toho pozměnil svou přípravu. Zatímco loni hltal porce v horách tak, aby při výšlapech mohl být do poslední chvíle s Rogličem, teď spíše maká na výbušnosti a síle ve sprintech.

„Na stoupáních moc nepracuju,“ líčí. „Na Tour totiž pro mě budou znamenat odpočinek – tedy relativní odpočinek.“

A nyní už i ví, jak se nechovat ve finiších.