Czech Republic

Znám svého otce jen z fotky. Masakr v Srebrenici rezonuje i po 25 letech

Lelje Avdicové bylo devìt, když došlo k srebrenickému masakru. Nìkolik èlenù její rodiny srbské jednotky zabily, ona pøežila. I pøesto se v roce 2011 do Srebrenici pøestìhovala. Nastoupila do místní školky jako vychovatelka. Rodièe srbskıch dìtí, ale podepsali petici, ve které byli proti tomu, aby jejich potomky vychovávala žena v hidžábu.

„Pøipomnìlo mi to, jak jsem byla nucena odejít v roce 1995. Odehrálo se to skoro stejnì,“ øekla Avdicová listu Balkan Insight . Chtìla z mìsta odejít, nakonec se rozhodla zùstat. Cítí se v nìm bezpeènì, aèkoliv, stejnì jako další bosenští muslimové, kteøí se do mìsta navrátili, si stìžuje na systematickou diskriminaci.

Bosenští muslimové (Bosòáci) se se znepokojením dívají na projevy srbského nacionalismu. Stìžují si, že nìkteøí Srbové ze svıch aut pouštìli nahlas èetnické (èetnici byli pøíslušníci srbskıch národních paravojenskıch sborù, pozn. red.) písnì bìhem lednovıch tradièních oslav pravoslavnıch vánoc.

Starosta Mladen Grujièiè, první nebosenskı starosta zvolenı po válce, tvrdí, že k takovım událostem prostì v Srebrenice dochází. „Když starosta byl Bosòák, byly tu kolony aut s bosenskımi vlajkami, písnìmi a vyøváváním,“ prohlásil.

Grujièiè patøí mezi Srby, kteøí odmítají oznaèovat masakr v Srebrenici za genocidu. Vùdce bosenskıch Srbù a souèasná hlava bosenského státu Republika srbská Milorad Dodik obviòuje Západ a bosenské muslimy, že masakr zinscenovali, aby mohli démonizovat bosenské Srby.

Republika srbská je jednou ze tøí entit, které díky Daytonské mírové dohodì z roku 1995 tvoøí Bosnu a Hercegovinu. Kromì ní je to ještì Federace Bosny a Hercegoviny a spoleènì spravovanı Distrikt Brèko.

Podle pøedsedy Mezinárodního trestního tribunálu pro bıvalou Jugoslávii (ICTY) Carmela Agiuse vláda Republiky srbské cílenì vštìpuje srbskım dìtem svou vlastní verzi událostí a uèí je popírat genocidu.  

Velké pobouøení u potomkù obìtí masakru vzbudila nástìnná malba bıvalého velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladièe. „Naneštìstí, v Srebrenice èasto vidíme plakáty a nástìnné malby vìnované vrahùm našich otcù,“ sdìlila pìtadvacetiletá Dženana Salihovièová webu The Balkan Insider. Sama fotku svého otce zabitého srbskımi jednotkami vidìla až v roce 2000, pìt let po jeho smrti.

Ani ètvrt století po vraždìní ve Srebrenici se nepodaøilo všechny obìti identifikovat. Na høbitovì na okraji Srebrenice v sobotu pohøbí dalších osm bosenskıch mužù a chlapcù.

Co se ve Srebrenici stalo

Srbští vojáci pod vedením generála Ratka Mladièe zaèali útok na enklávu o rozloze 150 kilometrù ètvereèních 6. èervence 1995 raketovım ostøelováním. Z obavy pøed leteckımi útoky NATO Srbové postupovali pomalu. Nálety ale nepøišly a do srbskıch rukou navíc padlo 30 Nizozemcù, kteøí sloužili na pøedsunutıch hlídkovıch postech. Krátce pøed pádem mìsta letouny aliance nakonec zaútoèily, další bombardování, které mohlo zmìnit situaci, bylo ale odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatıch vojákù.

Srbské jednotky vstoupily do samotném mìsta od jihu kolem ètvrté hodiny odpoledne 11. èervence 1995. Vìtšina obyvatel Srebrenice, hlavnì ženy a dìti, se v té dobì soustøedila u základny vojákù OSN ve vsi Potoèari severnì od mìsta. Podle odhadù se zde tísnilo až 30 000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužù. Právì z nich se o nìkolik desítek hodin pozdìji staly první obìti vraždìní. Podle svìdkù Srbové mnohé z nich na místì zastøelili, další odvezli.

Muži, vojáci i civilisté, doprovázení asi desítkou žen z vıznamnıch srebrenickıch rodin, se pak kolem pùlnoci na 12. èervence vydali na cestu pøes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen tøetina. Bìhem cesty se kolona nìkolikrát støetla se srbskımi jednotkami. Èást lidí zahynula, mnoho vyèerpanıch uprchlíkù ale Srbové zajali. A brzy zavraždili, a to - jak se pozdìji prokázalo - podle pøedem pøipraveného plánu.

Za úèast na masakru odsoudily soudy v Bosnì, Srbsku i v Haagu desítky lidí. Až na 20 let skonèili ve vìzení èlenové srbské polovojenské jednotky Škorpioni, kteøí byli postaveni pøed spravedlnost poté, co se záznam èinu dostal v roce 2005 na obrazovky. Muži považovaní za hlavní strùjce genocidy - Ratko Mladiæ a nìkdejší bosenskosrbskı prezident Radovan Karadžiæ (zatèen v roce 2008 v Bìlehradì) - se dostali pøed Mezinárodní trestní tribunál pro bıvalou Jugoslávii (ICTY).

Loni v bøeznu Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (nástupce ICTY) vymìøil Karadžiæovi i za Srebrenicí doživotí. Na definitivní verdikt èeká Mladiæ, v první instanci odsouzenı též na doživotí. Nìkteøí lidé, kteøí jej blíže poznali, pøitom tvrdí, že masakr nepøímo zpùsobila i sebevražda jeho dcery. Studentka medicíny Ana si vzala život v bøeznu 1994 otcovou pistolí, když se prı dozvìdìla o jeho roli v etnickıch èistkách. A Mladiæ se po její smrti zatvrdil.

Football news:

Barcelona has spent almost a billion euros on transfers over 5 years. That's who the money went to
Andreas Pereira is ready to leave Manchester United. The midfielder is Interested in Benfica, Spanish and Italian clubs
Barca presidential candidate Font about 2:8 from Bavaria: Humiliation. No need to prolong the agony, Bartomeu-resign
Frankie de Jong: Barca have a lot of problems, the match with Bayern showed that. A lot of things need to change
Philippe Coutinho: it was unusual to Play against Barca, but I have a contract with Bayern
Bartomeu does not intend to retire after 2:8 from Bayern
Bayern punished Barcelona for an 8-man defense. In this match, Messi was the problem, not the solution