Do Paříže přes Letnou. Ondra o olympiádě i zálusku na jednu z nejtěžších cest

„Ze zkušeností z minulých let vím, že pokud se soustøedím na první závody Svìtového poháru, které bývají v dubnu, tak mi forma vychází na duben a kvìten a léto už je slabší. Proto jsem teï zvolil taktiku zaèínat pozdìji, aby forma vrcholila na nejdùležitìjším závodì,“ vysvìtlil Ondra na støedeèní tiskové konferenci k pøípravám elitního klání v èeské metropoli.

Svìtový pohár se do Èeska vrátí po 14 letech, tehdy v roce 2009 v Brnì jste se závodù úèastnil. Jak se lezení za tu dobu zmìnilo?
Nejvìtší rozdíl je, že tehdy bylo daleko míò stìn, a když èlovìk na stìnu pøišel, bylo na ní málo lidí. Dneska kamkoli pøijdete, minimálnì ve všední den odpoledne, tak je plno. Ale už v roce 2009 byla atmosféra fantastická, takže s momentálním zájmem o lezení to bude skvìlé.

Je pro vás domácí publikum motivací?
Sice zvyšuje tlak, ale nìkdy mì vybièuje k lepším výkonùm. Strašnì rád bych si pøed domácí kulisou zalezl finále, na druhou stranu vím, že v boulderingu se mùže stát cokoli. Je celkem èasté, že vítìz jednoho Svìtového poháru v dalším závodì ani nepostoupí do semifinále. Kvalifikaèní síto, kdy postupuje nejlepších dvacet, je opravdu nemilosrdné.

Navíc vaší nejoblíbenìjší disciplínou je lezení na obtížnost.
Ano a i kvùli tomu mám malý zádrhel. V posledních dvou letech jsem se žádných Svìtových pohárù v boulderingu nezúèastòoval, tudíž teï nemám žádné prùbìžné body, což mì dává do horší pozice pro kvalifikaci. Ti nejlepší vìtšinou startují brzy ráno, kdy je chladnìji a mají èistší chyty, není na nich magnezium a guma z lezeèek. Takže už jen postup z kvalifikace do semifinále mùže být hodnì zajímavý.

Jak se vám zamlouvá dìjištì na Letné?
Myslím, že lepší reklama na náš sport nemùže být. I když jsem brnìnský patriot, tak musím pøiznat, že Praha je lepším místem na poøádání Svìtového poháru. A ještì Letná, to je nejhezèí místo v Praze. Když porovnám rùzné štace, kde se Svìtové poháry konají, tak v tak prominentním místì, a ještì k tomu v hlavním mìstì, si Svìtový pohár nevybavuju. Myslím, že to bude famózní.

Mohl jste jako nejvìtší domácí hvìzda mluvit do pøíprav?
Podílel jsem se na designu stìny, ale dùležité je, co pak postaví samotní stavìèi. A to nemùže ovlivòovat nikdo.

Prozradíte, jaký design jste zvolil?
Je celkem jasné dané, že stìna musí být komplexní, musí mít velký i menší pøevis a položenou plotnu. Naše stìna tohle všechno splòuje, spíš jsme øešili, že nebude sloužit jen na Svìtový pohár, ale i na spoustu dalších závodù v pøíštích deseti až patnácti letech, takže jsme chtìli, aby byla co nejvariabilnìjší a aby ani po deseti letech nebyla okoukaná.

Zvete do Prahy své kamarády, ostatní špièkové lezce ze svìta?
To ani není tøeba, bude to první závod Svìtového poháru na evropské pùdì, takže všichni pøijedou. Závody v Evropì jsou obecnì daleko obsazovanìjší, je tu nejvìtší základna, i když Amerièané a Asiaté jsou samozøejmì taky silní.

Závody už se vám budou zapoèítávat do olympijské kvalifikace, uzpùsobujete tomu pøípravu?
V Paøíži bude kombinace obtížnosti a boulderingu a trošku specifické bodování. Z toho plyne, že cesty na obtížnost budou možná trochu jiné, než se teï staví. Budou trošku konzervativnìjší, delší, vytrvalostnìjší. Proto se v posledních mìsících soustøedíme hlavnì na to, abych mìl vytrvalost na tenhle typ lezení.

A na jaký jste byl zvyklý teï?
V posledních šesti sedmi letech byly cesty spíše kratší, údernìjší, èlovìk musel mít odvahu jít do jistého rizika, což mnì hodnì sedí, nebojím se to napálit. A díky tomu, že já neudìlám chybu a ostatní chybièky nasbírají, tak mi v posledních krocích zbude více sil. Když je cesta delší, riziko ubývá, místo toho záleží, jestli na to fyzicky máte, nebo nemáte.

Odskoèíte si ještì do skal, tøeba na Project Big, o jehož zdolání jste se pokoušel už loni?
Tehdy se mi to za pìt týdnù tìsnì nepodaøilo, letos na jaøe bych se trasu pokusil vylézt, ještì než zaène závodní sezona. Pokud se mi to podaøí, urèitì to bude jedna z mých nejhodnotnìjších cest a jedna z nejtìžších cest na svìtì.

Takže se mùžete naladit na boj o Paøíž?
Ono se zdá, že se to se závodní sezonou bije, ale pro mì mùže být Project Big potvrzení, že trénink funguje.

A jak vám jde péèe o desetimìsíèního syna Huga?
Mìní se každým dnem, je toho hroznì moc a je to pøíjemné. Jsem rád, že se mi role otce a profesionálního sportovce daøí skloubit dobøe.