Czech Republic

Někdo ji udal a paradoxně tím odstartoval její podnikání. Je za to vděčná

Pùvodnì jste zdravotní sestra. Jak dlouho jste v tomto oboru pracovala? Po maturitì jsem pracovala ètyøi roky jako zdravotní sestra na neurologickém oddìlení. Práce se mi líbila, kolektiv byl skvìlı. Potom se mi naskytla pøíležitost pracovat jako uèitelka péèe o nemocné a praktického vıcviku na støední zdravotnické škole. Bylo to ovšem v dobì totality a po nìkolika špatnıch zkušenostech jsem se rozhodla vrátit se zpátky k práci v nemocnici. Byla mi nabídnuta tøi oddìlení, já si vybrala porodnici. Po doplnìní pøíslušného vzdìlání jsem tam pracovala jednadvacet let a zažila spoustu krásnıch a dojemnıch zážitkù.

Pak jste ale odešla, co se stalo?
Kvùli vcelku bìžnému onemocnìní jsem v roce 1997 pøišla èásteènì o sluch, byla mi potvrzena stoprocentní hluchota na pravé ucho. A to byl v mé tehdejší práci velkı hendikep. Práci v porodnici jsem musela opustit a nastoupila do firmy, která vyrábí brılové èoèky. V té dobì jsem se èásteènì vìnovala studiu nìmeckého a anglického jazyka. Protože firma byla nìmecká, dojíždìla jsem na zácvik do Frankfurtu nad Mohanem. Tuto práci jsem vykonávala až do odchodu do dùchodu.

Vím, že jste od dìtství tíhla k vıtvarnému umìní. Proè jste nestudovala nìkterou ze støedních vıtvarnıch škol?
Myslím, že málokteré dítì v patnácti letech ví, co chce v životì dìlat. Já to ale vìdìla moc dobøe. Chtìla jsem studovat umìleckou prùmyslovku, ale maminka mì nechtìla v té nejisté (1968) dobì pustit do Prahy, tak jsem jako hodná dcera poslechla.

Kdo vás k vıtvarnému umìní pøivedl?
Už na základní škole jsem mìla štìstí na úžasnou paní uèitelku, která mi zadávala rùzné úkoly nad rámec bìžné vıuky. Vıtvarnımi pracemi žákù potom obesílala rùzné soutìže po celém svìtì. Já jsem za své koláže obdržela diplom a zlatou medaili z vıtvarné soutìže v Itálii. Pozdìji, to mi bylo dvacet, jsem s v rùznıch kurzech, které paní uèitelka vedla, nauèila rùzné vıtvarné techniky. Nejprve to bylo drhání, tapisérie, modelování z papírové drti, peèení staroèeského perníku, malování kraslic, šitá krajka, batika. Dokonce pak byly nìkteré mé vırobky uveøejnìny v èasopise Vlasta.

Kdy jste zaèala šít? Pamatujete si ještì na svùj první vıtvor?
Šít jsem zaèala už jako malá holka. Byl to plnı kuføík modelù na panenku. Potom jsem odkoukala od maminky, jak šije na šicím stroji. Ona pracovala také jako sestøièka a pozdìji jako uèitelka, ale šít umìla, asi to také odkoukala od své maminky. Maminka mìla ve skøíni uložené froté na ruèníky. Já si vybrala svìtle zelené, ustøihla kousek a ušila svojí první minisukni. Bylo mi 14 let. V té sukni jsem chodila snad celı rok do školy.

Hana Nováèková (66)

Hana Nováèková pro svou práci žije.

Co jste všechno dìlala, jak to tehdy v 90. letech chodilo?
V té dobì jsem se starala hlavnì o své malé dìti. Bìhem mateøskıch dovolenıch jsem zaèala chodit do kurzu palièkování. Tomu jsem potom na nìkolik let propadla. Upalièkovala jsem hodnì obrázkù, možná i nìco prodala, ale hlavnì rozdala. Na mateøské jsem si chtìla pøivydìlat, a tak jsem hledala, co by se dalo dìlat.

A našla jste?
S kamarádkou jsem šila medvídky pro nìmeckého vırobce. U jeho zprostøedkovatelky jsme se dozvìdìly, že v Domažlicích sídlí nìmecká firma na vırobu vlasovıch doplòkù. Protože penìz nebylo nazbyt, ètyøi roky jsem pak pro tuto firmu pracovala pøi zamìstnání jako domácí dìlnice. Byla to dobrá škola, práce musela bıt precizní. Šila jsem rùzné mašle, èelenky, sponky, gumièky. Bylo to zábavné, pokaždé nìco jiného.

Jak vás to živilo?
Spolupráce byla skvìlá. Práce byla pøipravena v krabici. Byla tam naøezaná látka plus všechny komponenty, barevnì odpovídající nitì, sponky, papírové podložky, gumièky, sáèky, prostì vše, co bylo na ten kterı model zapotøebí. Práce pak musela bıt precizní, pøesnì podle vzoru. Práci jsme dostávaly zaplacenou vèas, odvody za nás zamìstnavatel platil.

Proè jste toho nechala?
Každı tıden jsme ušily dvì stì kusù. Potom ale firma pøitvrdila a chtìla dvakrát tolik. To se ještì dalo stihnout, když jsme ale mìly ušít šest set kusù, nezbıval už èas na nic, a tak jsem tento pracovní pomìr ukonèila.

Kdy jste se rozhodla, že budete šít a založila svou znaèku?
V roce 2011 jsem v si nìjakém èasopise pøeèetla èlánek o dívce, která vyrábìla brože, ptáèky pod znaèkou Bul Bul a že má velkı úspìch na Fléru. Tak jsem zaèala zjišovat, co to Flér vlastnì je. Mìla jsem doma vyrobené nìjaké drobnosti, krabièky, návleky na ruce, šatièky na Barbíny a hledala jsem, kde to prodat. Potom jsem si s pomocí dcery založila na Fléru profil a vystavila pár drobností.

Jak se vám zmìnil život s pøíchodem na známı prodejní portál?
Zaèátky nebyly nic moc. První objednávku jsem dostala až po tøech tıdnech. Byly to návleky na ruce, takové rukavice bezprsáky. Pak jsem pøidala pár extravagantních sukní a brzy zase nìco prodala. Neplánovala jsem podnikat, prostì jsem jen chtìla zkusit, zda mé vırobky nìkdo koupí. Neprodala jsem toho moc, pár drobností a asi jednu sukni. Nìkdo mì ale udal na finanèním úøadu s tím, že nemám živnostenskı list. Ten nìkdo netušil, že tím nastartuje mé podnikání. 

A víte, kdo vás udal?
Nevím, kdo to byl, i když jisté podezøení mám, ale kvùli tomu se na toho èlovìka nezlobím. Vždy díky nìmu nebo ní jsem zaèala podnikat a jsem spokojená a šastná. To udání se shodou okolností dostalo k mé známé na finanèním úøadu. Musela jsem podepsat èestné prohlášení, že jsem neprodala za víc než šest tisíc korun, což byla pravda, a tím jsem to udání vyøešila. Hned na místì jsem si pak vyøídila vše potøebné, nechala si vystavit živnostenskı list a rozjela to.

Kolik vìcí jste do dneška prodala?
Na Fléru jsem zrovna minulı tıden mìla vıroèí, oslavila jsem tisící objednávku. Prodávám ale také na jinıch místech, pravidelnì navštìvuji také rùzné trhy, napøíklad vánoèní ve Volyni, Písku, Karlovıch Varech a mnoha dalších mìstech.

Co všechno šijete?
Co se tıká šití, vìnuji se šití sukní, extravagantních odìvù - kabátù, sukní, šiji také rùzné drobné dekorace, srdíèka, sovy, teï pøed Vánoci se vìnuji hlavnì vırobì šitıch vánoèních ozdob. Také jsem ušila i prodala nìkolik patchworkovıch dek. Miluji nové látky, hlavnì ty s vánoèními vzory, tìm nikdy neodolám. Také mám pánské šátky, dìtské suknì, batohy, kabelky, prostírání a v poslední dobì jsem našila stovky roušek na prodej i charitu.

Pøed dvìma roky jsem se dohodla s klatovskım muzeem, že pro nìj budu šít jednorožce. Máme totiž v Klatovech krásnou barokní lékárnu U bílého jednorožce a návštìvníci si jednorožce kupují na památku.

Kde šijete, musela jste si pronajmout nìjaké prostory?
Ne, žijeme ve vlastní vilce, jeden menší pokoj jsem si zabrala pro svou tvorbu, ale je pravda, že nestaèí, pøedstava by byla jiná, ale musím se s tím nìjak popasovat.

Co všechno jste musela poøídit. Na kolik vás vyšly vstupní investice?
Pùvodnì jsem šila na darovaném starším šicím stroji, ten ale ètyøletou intenzivní zátìž nevydržel, tak jsem si koupila novı stroj za šest tisíc korun. Sloužil dobøe šest let, potom náhle odešel a nedal se opravit. Tak jsem se rozhodla investovat do tohoto vırobního prostøedku tøicet tisíc korun. Samozøejmì jsem musela investovat i do látek, šicích komponentù a dalších vırobních prostøedkù.

Máte nìjakı svùj vlastní rukopis?
Myslím, že svùj rukopis mám. Šiji originální a neopakovatelné kousky, vìtšinou jednoduchıch støihù. Nìkteré jsem mìla na skladì delší dobu, protože èekaly na svojí zákaznici. 

Zažila jste v souvislosti s podnikáním nìco, na co nezapomenete? 
Moje první patchworková suknì byla ze zbytkù látek, netušila jsem, jak široká bude, nakonec mìla na spodním obvodu dobrıch dvacet metrù, byla docela tìžká, ale prodala se druhı den.

Jeden z kabátù jsem zase šila do jedné soutìže na téma Hair (Vlasy - Miloš Forman). Musím se pochlubit, tu soutìž jsem vyhrála. Pøitom ten kabát tu èekal asi ètyøi roky a já myslela, že se nikdy neprodá. Dcera pak pøipravovala s taneèní skupinou pøedtanèení zrovna na toto téma, tak mi kabát zabavila a druhı den pøišla objednávka. Pán sice psal, že má pøísnı zákaz kupovat partnerce jakékoli obleèení, ale prı se na ten kabát každı den dívala, tak si troufl koupit ji ho jako pøekvapení.  Asi to dopadlo dobøe, kabát se mi nevrátil.

Máte pøedstavu, kde všude vaše vırobky znají?
Snad jen vıèet toho, kam se ve svìtì mé vırobky dostaly. Ne, že bych tam prodávala, ale vırobky se tam dostaly jako dárky od lidí, co u mì nakoupili, anebo pozornost èlenùm folklórních taneèních souborù, se kterımi spolupracovala dcera. Vím, že nìco z mıch vırobkù je v Èínì, USA, Kanadì, Argentinì, v Kostarice, Kolumbii, na Tchaj-wanu, v Indii, v Anglii, Nìmecku a v Austrálii.

Football news:

Tuchel devoted a lot of time to tactics and talked to all the Chelsea players at the first training session
Ibrahimovic after clash with Lukaku: In the world of Zlatan, there is no place for racism
Milan defender Musacchio has passed a medical in Lazio
Arsenal is a big club in England. Ødegård fit into the role of the tens of Arteta. Holand on Martin
Klopp on Lampard's resignation: Abramovich is not the most patient man in the world. It is cruel to make this decision so early
Berbatov on Suarez: Barcelona showed disrespect and pays for it. Luis must be dying of laughter
In the environment of Messi deny that the player and his family members learn French