Pouhı tıden po premiéøe souèasného uprchlického dramatu Hranice jako by se nìkteré jeho vıjevy vracely v jinıch, tentokrát historickıch variacích. Znovu se aktéøi probíjejí za mizivou nadìjí mrazivım noèním lesem plnım zrádnıch bain, znovu se hladoví a zkrvavení ocitají v krajních situacích proti ozbrojené pøesile, znovu thrillerovou náladu navozuje vysoce profesionální, nešizené filmaøské øemeslo.
Pøesto Bratøi zosobòují naprostı protiklad Hranice. Zatímco Agnieszka Hollandová z osudù nelegálních bìencù na bìlorusko-polském pomezí tìí citové vydírání a bezostyšnì, ani by jakkoli zakrıvala tendenèní sklony, Tomáš Mašín se v Bratrech naopak vyhıbá osobním postojùm tak dùslednì (bezmála úzkostlivì), e diváckı úèinek filmu paradoxnì ochuzuje právì o pøirozené emoce.
