„Tak, to nás pěkně oje*ali“. Co jsme zažili mezi naštvanými novináři ve štábu SMERu

Novináři naštosovaní v malých místnostech, řízky tvrdé jako podešev a předseda strany SMER - sociální demokracie Robert Fico se vůbec neukázal. Tak tohle zažívali představitelé médií při sledování sčítání hlasů v předčasných parlamentních volbách na Slovensku v sídle vítězné strany. Jedna žurnalistka při odchodu dokonce podotkla: "Tak, to nás pěkně oje*ali!"

reklama

"Nechceme vás zdržovat a chceme seriozně prohlásit, že uděláme tiskovou konferenci po vyhlášení oficiálních výsledků voleb," sdělil místopředseda Národní rady Slovenské republiky a strany SMER - sociální demokracie Juraj Blanár. V podstatě tak až padesátce přítomných novinářů diplomaticky naznačil "děkujeme, že jsme skrze vás mohli poděkovat voličům, ale už vypadněte". Byli jsme v sídle vítězné strany slovenských voleb a sledovali tam část noci sčítání hlasů.

Oblek versus mikina

Sídlo strany SMER - sociální demokracie se nachází v ulici Súmračná na okraji Bratislavy kousek od Štefánikova letiště. Novinářům byly vyhrazeny, narozdíl od ostatních politických stran na Slovensku, které sledování voleb pojaly jako svého druhu večírek, jen dvě celkem malé spodní místnosti. Těch zhruba padesát představitelů médií tam bylo naštosovaných jako "Somálci v krabičce od zápalek".

Je vidět, že Ficova strana bere novináře za "nezbytnou havěť", dost podobně jako bývalý český prezident Miloš Zeman. Proto hodně lidí postávalo venku, pod černým nebem. Jacísi studenti mě oslovili, jestli je nemohu dostat dovnitř, tak jsem odvětil, že asi "spadli z oblakov". Tak alespoň pánovi venčícímu pejska poradili, aby hafan pořádně pokadil a počůral celý barák SMERu.

Když to zpočátku vypadalo, že vyhrává strana Progresivní Slovensko, zpravodaj České televize Jan Šilhan s postavou desetibojaře a ve skvěle padnoucím obleku s kapesníčkem v klopě začal dávat do souvislostí jméno ulice Súmračná s možným neúspěchem SMERu v těchto volbách. Něco jako, že v této ulici se nad Ficem ženou mračna. Ale nevím, jestli to šlo do éteru.

O dost víc mě bavil redaktor jakési maďarské webové televize, sympatický tlouštík, v šedé mikině a s kšiltovkou na hlavě. "Připravil jsme si košili a tesilky, ale pak jsem si řekl, že nebudu ze sebe dělat něco, co nejsem," odvětil mi pak slovensky. Jestli mají být zvýšeny koncesionářské poplatky České televize jen kvůli bezvadnému stylu a prezentaci, tak by mi tlouštík v mikině stačil.

Kaliňák a Blanár

Následně mezi novináře zavítali bývalý ministr vnitra Robert Kaliňák a už zmíněný Juraj Blanár. Sympatičtí chlapíci, podobní gangsterům ze seriálu Gangy z Birminghamu. Kaliňák přátelský a úslužný, Blanár trochu toporný.

"Pakliže není sečtená ani polovina hlasů a vzhledem k vysoké účasti ve volbách to nemá význam, abychom vás tu mučili," sdělil Kaliňák. Někteří novináři zůstali a z horních pater budovy slyšeli československé hity a zpěv, většina se ale rozešla. Ostatně hlasy nebyly sečteny ještě ani v neděli kolem poledne.

"Děkuji voličům, kteří i přes obrovské tlaky ze všech stran při nás zůstali a důvěřovali nám. Je to pro nás velká satisfakce. Ale nechceme ještě dělat nějaké závěry, které by byly předčasné, protože počítání hlasů jde velmi pomalu a chceme počkat na závěrečná čísla, protože stran okolo pěti procent je hodně," prohlásil také Blanár. Hranice pěti procent je pro vstup do parlamentu klíčová.

Řízky versus guláš

"Fandím Ficovi, protože ti ostatní jsou jen takoví šášové. Ostatně i ten váš prezident, jak se jmenuje, jo Petr Pavel, je dost nesympatický. Myslím si, že on a Čaputová byli do svých pozice dosazení Západem," sdělila jedna pohledná slovenská novinářka a začala se rozčilovat nad tím, jak je možné, že většina "pisálků" nepíše pravdu. "To bych nemohla. Já bych se musela hanbou propadnout, kdybych si měla vymýšlet," dodala. Ale to už se zase všichni nahnali dovnitř, že přichází předseda Robert Fico a zase nic. V druhé místnosti s občerstvením jen nehybně koukal ze čtyř obrázků. Ostatně na tom jendom vypadá, jako by mu "ulítly včely".

K mání bylo horké kafe, studená voda, vlažné tvrdé řízky, bramborový salát a jakési žemličky. Ty řízky mi připomněly hlášku z filmu Sedím na konári a je mi dobre, kde Bolek Polívka s Ondřejem Pavelkou napečou chleba, kterým se dá vraždit, a Štefan Kvietik řekne: "Ťažko sa to krája, chlapci. Dáme to vojakom, hádam to zjedja".

Když na to jedna česká novinářka upozornila, přinesl Kaliňák dvě pet lahve coly a pomocníci kotel guláše. Ten byl epesní. Když Kaliňák viděl spokojené pokyvování, podotkl: "Je dobrý, co? Ten už jsme se při kampani naučili dělat." Když většina novinářů odešla, přinesla ještě Lubica Končalová z tiskového odboru SMERu plný tác kuřecích řízků. Vypadaly dobře, ale už jsem byl taky na odchodu. Venku si ještě jedna z žurnalistek postěžovala: "Tak, to nás pěkně oje*ali!"

Psali jsme:

autor: Jan Rychetský