Czech Republic

Ženy na patře si udělají psycho. Být zavřený v ženské věznici je velký tlak, říká kaplan Aleš Kocián

Lidovky.cz: Jak coby kaplan vnímáte ženskou vìznici?
Nejen ženskou, ale i mužskou. Jako dobrovolník jsem jezdil do vìznice ve Valdicích, takže mám jisté srovnání. Ženskı vìzeòskı svìt je diametrálnì odlišnı od mužského. Když se muž takto dostane na okraj, èasto není rodina tolik do problému vtažená. O muže je ve vıkonu trestu nìjak postaráno, respektive muž – pokud za to stojí – se po návratu o sebe dokáže postarat. Pokud se ale dostane na okraj spoleènosti žena, èasto to odnesou i dìti. Vidím také rozdíl v tom, že když se ve vıkonu trestu soustøedí v duchovenské oblasti muž, bere to vážnìji. U žen takové nadšení není. Protože se tøeba po návratu musí starat o dìti, když o nì stojí a chtìjí je získat zpátky. Ženy to spíše zaènou brát vážnìji v tom smyslu, že si uvìdomí, že by se mìly kvùli dìtem zmìnit. Jistì, že zde je mnoho odsouzenıch, které si hrají na to, jak jsou úžasné maminky a pøitom jimi nejsou.

Lidovky.cz: Jak èasto se stává, že u žen nastane duchovní obrat, nebo jakısi „aha“ moment?
Ménì než u mužù. Je ale tìžké to kvantifikovat. Spousta kolegù kazatelù kaplanskou práci nedìlá právì proto, že tìch momentù není zase tak moc. Že by jich muselo bıt tøeba tøikrát tolik, aby jim to naplnilo potøebu smyslu. Z dvaceti žen, s nimiž intenzivnì pracuji, se po propuštìní ozve jedna nebo dvì. Je tøeba rozdíl, když pøijdete na bohoslužbu do ženské a mužské vìznice. Chlapi dávají pozor, ženy si budou užívat to, že tam jsou další z jiného patra a chtìjí si povídat. Má to jinı prùbìh. Muži respektují, že je ticho a probíhá bohoslužba.

Lidovky.cz: Ještì nìjakıch rozdílù si všímáte?
Vnímám, že ženy, které nikoho nemají, jsou více sociálními pøípady než chlapi. Systém to neumí øešit, protože vidí odsouzeného jako odsouzeného. Když je nìkdo sociální pøípad, má urèitou penìžní èástku na mìsíc. A je rozdíl, když s ní má na hygienické potøeby vystaèit muž a když žena. Jsou to drobnosti, které systém neumí pochytit.

Lidovky.cz: S èím se na vás odsouzené ženy obrací?
Pøicházejí i mnohdy úèelovì, protože mylnì pøedpokládají, že když budou mluvit s kaplanem, objeví se jim to v posudku a budou lépe posouzeny. Hlavnì øešíme život samotnı, co je tíží. Nehody, úmrtí, rozchody, ztrátu bydlení. Vracíme se k vìcem v minulosti, ale snažím se s nimi zejména probírat budoucnost a souèasnost. To, co mohou teï udìlat. Motivovat je k tomu, že když mají dlužné èástky, musí se o to starat.

Aleš Kocián

Lidovky.cz: Chodí se k vám i pouze vypovídat, bez snahy se zlepšit?
Samozøejmì, èasto. Procentuálnì je mezi všemi odsouzenımi více tìch, které se o to dále nezajímají. Nemám to jak ovlivnit, každı se k tomu musí rozhodnout sám. Je pravda, že já mùžu bıt osobnìjší a poukazovat na konkrétnìjší vìci. Jsem ve vıhodném postavení zpovìdníka, kterı má zpovìdní tajemství. Ženy na patøe ale nikoho nemají. Kdyby v dobré víøe své niterné starosti nìkomu svìøily, obrátí se to proti nim, nìkdo jim to omlátí o hlavu. To je i velkı rozdíl mezi mužskou a ženskou vìznicí. Když mají mezi sebou problémy chlapi, vyøíkají si je, dají si do huby a budou dále nìjak fungovat. Ale ženy si na patøe udìlají psycho. Provádí si rùzné vìci za zády. Bıt zavøenı v ženské vìznici je z mého pohledu velkı psychickı tlak. Tedy ne, že by v mužské žádnı nebyl.

Pro mì je ale role kaplana dùležitá i v tom, aby si ženy uvìdomily, že opravdu nejsou supermatky. A že jestli mají bıt matkami, mìly by tuto roli nìjakım zpùsobem naplòovat. A dìti by nemìly bıt zástìrka k tomu øíkat: já jsem chudinka, moje dìti jsou chudáci. Ony nejsou chudinky, chudáci jsou dìti. Aby se to obrátilo a z jejich strany probìhlo pøijetí viny. Aby neøíkaly, že je sem dostali zamìstnanci vìzeòské služby, soudci nebo parta. Ale aby si øekly: ano, nositelem viny jsem já. K tomu, myslím, slouží práce kaplanù jako taková.

Lidovky.cz: Zmínil jste psychickı tlak v ženské vìznici, je pravda, že mezi ženami stoupá agresivita? Pokud napøíklad nastoupí odsouzená žena za vraždu svého nebo jiného dítìte, dokážou se jí ostatní vìzeòkynì pomstít?
Ano. Je to natolik èasté, že jsou ženy s tímto paragrafem ve specifické skupinì, která je kvùli pøípadnému nebezpeèí pod drobnohledem. Na druhou stranu za sebe jako pastora musím øíci, že je to pro mne velmi vhodná skupina, k níž právì já mùžu promlouvat a pracovat s ní. A øekl bych, že se nám s kolegy práce daøí. Protože tyto ženy jsou na okraji. A pøijdou kamkoliv, èasem se o nich nìkdo dozví, že tento paragraf mají. Mám takovou vnitøní nepotvrzenou teorii, že u èlovìka s dlouhodobımi tresty nad sedm let dochází k vnitøní promìnì. Je z nìj jinı èlovìk. Jistì - promìna u nìkoho bude k horšímu, ale u drtivé vìtšiny z nich nastane reflexe toho, co udìlaly. Svìdomí se zaèíná ozıvat a nìjakım zpùsobem s lidmi pracuje. A i když to jsou lidé, s nimiž døíve nebylo možné mluvit, dnes jsou najednou osobami, které se do vìzeòské spoleènosti zaøadily, nejsou samostatné sloupy a ve spoleèenství fungují.

Lidovky.cz: Máte pocit, že jste jako duchovní mezi ženami respektován?
Je to asi otázka pro tu druhou stranu. Ale myslím, že je naše služba respektovaná už jen proto, že máme zpovìdní tajemství. Mùžeme nabídnout krùèek navíc, což tøeba vìzeòští psychologové nabídnout nemohou. Psycholog stav vyhodnocuje a dává o tom vìdìt systému. To my nemusíme a je to velká vıhoda.

Aleš Kocián ve vìzeòské kapli ve Svìtlé nad Sázavou.

Lidovky.cz: Co ale dìláte v pøípadì, že vám odsouzené svìøí informace ze zákulisního dìní ve vìznici a vy víte, že byste je mìl pøedat vìzeòské službì?
Není to nic èastého, ale sem tam nìco prosákne. Potom je na mnì, jestli to øešit, nebo ne. Stalo se, že se mi odsouzená svìøila s nìèím, co se odehrávalo. Kontaktoval jsem jiného zamìstnance a ptal se, jestli ví o tom a o tom. Jako kaplan nemám nástroj, jak konflikty øešit. Ale samozøejmì musím mít svolení vìzeòkynì, která informaci sdìlila.

Lidovky.cz: Zde ve Svìtlé nad Sázavou je i oddíl pro odsouzené matky s dìtmi. Recidiva je tu velmi nízká, kolem deseti procent. Je to proto, že tu s dìtmi mohou bıt jen ženy s nízkımi tresty?
Vyšší tresty se na oddíl nedostanou, protože zde mohou bıt jen dìti pøibližnì do tøí let. Øeknu to selskım rozumem: tyto ženy napøíklad mìly drogovou kariéru, byly neustále zfetované a dìti zažily hrozné vìci. Teï najednou jsou s mámou 24 hodin dennì, máma o nì má péèi, není pod vlivem drog a vytvoøí se vazba, která se mateøstvím pøirozenì vybuzuje. Maminky tím pádem potom, když vyjdou ven, fungují dále. K recidivì dochází ve vyšším vìku dítìte, ne hned po vıkonu trestu. Øeknìme tøeba po deseti letech, když je dítì schopno mít klíèe na krku a bìhat po sídlišti. Pak se najednou už maminka tolik nestará o nìj, ale o sebe a mùže se k trestné èinnosti vrátit.

Lidovky.cz: Možná to není otázka na vás, ale nemùže se stát, že když dítì stráví s matkou ve vìznici své první dva nebo tøi roky, bude mít tøeba pozdìji tendence k trestné èinnosti?
Vìk do tøí let dítìte je takto nastaven proto, že si dìti nepamatují, kde byly. Ano, nebudou si pamatovat ani hrùzu, kterou zpoèátku zažily doma. Tu pozdìjší už ale ano. Nedávno jsem se bavil s ženou, která byla propuštìná v dubnu 2018, øíkejme jí Petra. Má ve vıkonu trestu sestru Milenu a stará se o jedno z jejích dìtí. Mimo jiné jsem se Petry zeptal na maminku a nejmladší sestru - maminka totiž peèuje o jejich nejmladší sestru, a zároveò má v péèi i jednu z dcer Mileny. Dostalo se mi odpovìdi: „Jak se má maminka nevím, ale ségru mi sem dává každı víkend. Je hrozné slyšet od ségry, jak je máma drží v jedné místnosti a sama má vedle zábavu. Když k nám holky pøijedou, dìlají si úkoly, koneènì si mùžou hrát s ostatními dìtmi. Já vím, jak jsme to s druhou ségrou mìly my a k èemu jsme pak sklouzly. A holky do toho teï rostou.“ 

Petra mìla stejné dìtství, jako mají tyto dìti. Utíkala z domu, skonèila v pasáku, páchala trestnou èinnost. Takže spíše si myslím, že to není vìzeòskım prostøedím, ale tím domácím. Nezájmem rodièù a nezájmem o to, v èem dìti budou vyrùstat. Rodièe se sobecky soustøedí na sebe, na své požitky a zájmy, a už jsou to tøeba peníze nebo drogy. A je jim jedno, jakım zpùsobem jejich dìti vyplòují svùj èas.

Lidovky.cz: Jinımi slovy, rodina je základ života.
Samozøejmì. Ale o to se musí starat i stát, aby rodinu nìjakım zpùsobem podpoøil. Aby rodina byla to, k èemu se lidé chtìjí vracet. Ne mít jedno dítì, protože na zbytek nemám peníze.

Vìzeòskı kaplan Aleš Kocián z vìznice ve Svìtlé nad Sázavou.

Vìzeòskı kaplan Aleš Kocián z vìznice ve Svìtlé nad Sázavou.


Lidovky.cz:
Vzpomenete si na pøípad, kterı vám nedal spát?
Jsou pøíbìhy, které mi nejsou jedno, vymıšlím a zapojuji do øešení další lidi. Když má nìkdo doma pìt dìtí a muže, kterı se o nì nestará. Tøeba odsouzená, jež odsud odcházela loni. U senátního jednání, kam obèas vìzeòkynì doprovázím, bylo rozhodnuto, že mùže vìzení opustit po vıkonu jedné tøetiny trestu. Našla si nové bydlení, což byl ale holobyt, do kterého mìla pøivést dìti. S jednou organizací jsme pomohli sehnat postele, matrace, peøiny, povleèení. Pøed dvìma tıdny jsem vezl zase jinou propuštìnou domù. V bytì mìla plíseò, sežranı nábytek, peøiny, školní vìci pro dìti. Chlupaté plísnì na stìnì si èlovìk, kterı se o dìti staral, vùbec nevšímal. Jsou záležitosti, které propuštìnı není schopen ovlivnit. Není snadné z vìznice odejít s 350 korunami na cestu v kapse. Zajdete na úøad práce, zaevidují vás, ale pøíspìvek pøijde až po nìjaké dobì. Není tak jednoduché se nevrátit k nìkterım aktivitám, které byli propuštìní zvyklí praktikovat v minulém životì.

Lidovky.cz: Dává vám práce kaplana ve vìznici vìtší smysl než kupøíkladu v kostele?
Mnì to smysl dává, proto to dìlám. I když nemohu øíct, že vìtší než v jiné duchovenské práci. Je to prostøedí, do kterého zase tolik kazatelù, duchovních a knìží nejde. Mìl jsem to štìstí, že jsem sem zaèal chodit jako dobrovolník a v relativnì krátké dobì se na mì nabalil velkı poèet lidí. Kolega není jazykovì vybavenı, takže jsem zaèal navštìvovat cizinky. Ty se mi ozıvají dodnes. Dostaly se do cizího prostøedí, nejsou schopny mluvit èesky, obvykle tu byly za pašování drog. Vìtšinou to reflektují tak, že to bylo naprosto zbyteèné a chtìjí už sekat dobrotu.

Existují ale obèas ‚náhody‘. Mnoho odsouzenıch žen je uzavøenıch do sebe a nedají nikomu vìdìt, že mají problém. Tam vnímám potøebu duchovního rozmìru. Klidnì tomu øíkejte náhoda, já tomu øíkám, že mnì Pánbùh pøihraje, abych vìdìl: Ano, i tato to potøebuje. A za tyto náhody, kdy se s tìmito ženami potkám, jsem každı den vdìènı.

Lidovky.cz: Máte i pøíklad takové náhody?
Pamatuji si na Amerièanku, i ona zde byla za pašování drog, a èerstvì ji propustili. Byl pátek, vraceli jsme se s rodinou z Pardubic a v hlavì jsem mìl nutkání zajet k vìznici. Manželka si klepala na èelo, že jsem blázen. Zavezl jsem je domù a rozjel se do Svìtlé nad Sázavou. Bylo devìt stupòù pod nulou a pøed prodejnou potravin sedìla už tøi hodiny propuštìná Amerièanka. Nebyla sociálnì orientovaná, vùbec nevìdìla, kam má jít, kde je nádraží, co má udìlat. Nic. Jen sedìla. Nìkdo je tak introvertní, že není schopnı se ve vnìjším svìtì orientovat. 

Zavolal jsem tedy známému z Prahy, kterı si s ní døíve na mé požádání dopisoval, a ten ji èekal na Hlavním nádraží. Vzal jí na noc k sobì, do extrémnì malého byteèku. Na dálku jsem jí zajistil v Praze bydlení v penzionu. Mùj známı jí tam doprovodil, mìla se však prokázat pasem, jenže ona mìla jen doklad o propuštìní z vıkonu trestu. Podotıkám, byla propuštìna v pátek, do Prahy pøijela po pracovní dobì a v pondìlí byl v Americe, tedy i na velvyslanectví státní svátek. Tedy nemìla správné dokumenty. 

V penzionu se zrovna ‚náhodou‘ objevil policista, kterı dozoroval okrsek, a ten øekl, a ji tam nechají. Bydlela tam do úterka. Až pak pro ni po mnoha telefonátech poslali z konzulátu taxík a vyøídili pøesun do Ameriky. Mimo jiné se do procesu zapojila i jiná, døíve odsouzená paní, èernoška, která s ní bıvala na patøe, nosila jí do penzionu potraviny a pøinesla i nìjaké zimní obleèení.

Football news:

Spartak is going to withdraw from the RPL because of the refereeing – your reaction?
There are 2 cases of coronavirus in Atletico. The match with Leipzig – August 13
Renzo Ulivieri: Pirlo is one of the most profound thinkers of world football. He knows more than most coaches
Pirlo wants to sign Tonali at Juve. Alternative – Locatelli
Before the match with Real Madrid, sterling watched a video of the defeat by Tottenham in the 2018/19 Champions League
Andrea Pirlo: I am Flattered to have received such respect and trust from Juventus
Former Manchester United midfielder angel Gomez has moved to Lille. He will spend the season on loan in Boavista