Jubilejní tøicátı roèník Cen Thálie vyuili tvùrci sobotního veèera a moderátorka Svìtlana Witowská k pøipomenutí nejrùznìjších statistik tıkajících se tohoto divadelního ocenìní. Patrnì poprvé se ale a nejspíš letos stalo, e by v jedné kategorii byli nominováni sourozenci. Vıkony Hany Holišové a Michaely Horké toti obìma sestrám vynesly nominaci v kategorii muzikál. Radovat se však mohla jen jedna.
Jak jste se sestrou Michaelou reagovaly na zprávu, e jste obì nominované?
Nevím, jak sestra, ale já zareagovala s radostí. Pøijde mi to úasné. Nevím, jestli to tu u nìkdy bylo, a pøijde mi to strašnì hezké.
Jednu Thálii u máte z roku 2012. Pøála jste to tedy tentokrát sestøe?
Ano, pøesnì tohle jsem si øíkala. A mají radost zase jiní. Na druhou stranu mne vítìzství potìšilo, mám radost za celı náš tım, kterı Martu vytvoøil. Je to krásné pøedstavení.
Marta je z pohledu diváka velice nezvyklé dílo na pomezí muzikálu, èinohry a recitálu. Kam byste jej øadila vy?
Je to nìjaká forma hudebního divadla. A to forma, která mi neskuteènì imponuje a vyhovuje. Vedle kvalitní muziky má toti i velice silnı pøíbìh postavenı na reálné, stále ijící osobnosti. Je to vlastnì souèást naší historie. Rozhodnì tedy nejde o jen tak pospojované písnièky.
Marta Kubišová se byla osobnì podívat na obou premiérách. Cítila jste nìjakou specifickou zodpovìdnost, kdy jste hrála nìkoho, kdo se na vás pøi tom dívá?
Myslím, e jsme všichni cítili obrovskı pocit zodpovìdnosti. Øíkali jsme si, e tu pøece hrajeme o jejím ivotì. Paní Kubišová je pøitom neskuteènì velkorysá a strašnì nám fandila. My to hroznì proívali a ona mìla ten svùj velkı nadhled. Všechno má u zaito, odito, zpracováno.
Mluvila jste s ní u bìhem pøíprav?
Mìly jsme tu monost, ale nakonec jsme se dohodly, e to necháme bıt a e se potkáme poté.
A co vám tedy následnì øekla?
(hlasem Kubišové) Jeišmarja, chudáci malí, tolik práce jste s tím mìli! No to je strašnı, ale jste šikovní!
Byla nadšená, chválila nás a øíkala, e se bavila. Byla v tom nejlepším slova smyslu obyèejná a normální.
Vzala jste si nìco z Kubišové ivota doslova k srdci?
Je toho spousta. Její pøíbìh je neuvìøitelnı a leccos z nìj stále nedokáu pochopit. Fascinuje mne tøeba její pevnost. Kdy v závìreèné písni zpívám: „Já s tou tváøí nemìnnou, já chci pevná v kolenou stát, dál stát.“, mám vdy husí kùi a jsem úplnì vyøízená. Marta Kubišová ji takto zpívala v mládí a vùbec netušila, e vlastnì zpívá svùj osud. Ona opravdu nikdy neuhnula. To mi pøijde fascinující a inspirativní. Jsem profesnì i lidsky ráda, e mne taková práce potkala.
Porota ocenila, e jste se „pìvecky pøiblíila jejímu altu“ – skuteènì jste o to usilovala?
Nìjakım zpùsobem jsem se o to pokoušela, ale nechtìla jsem ji pøitom imitovat. To je pro mne osobnì to nejtìší – najít zlatou støední cestu, najít tu správnou míru. Ale èím jsem starší, tím jde hlas trošku ní. A barvì pomohlo i to, e jsem kvùli roli musela trošku kouøit. Jinak jsem ale nekuøák.
Co dalšího nyní chystáte?
Rozhodla jsem se pracovnì malinko zvolnit. Nabyla jsem dojmu, e je naèase. Léto bylo toti velmi intenzivní, a u s Martou, s Nocí na Karlštejnì nebo natáèením v cizinì. Pracuji tedy nyní primárnì na svém klidu. Ale u zase zaèínají pøedstavení v Mìstském divadle Brno: Edith Piaf, Pretty Woman, Spamalot a podobnì. A takté se chystám na projekt Roztanèené divadlo a dále pokraèuji se svım big bandem New Time Orchestra.
