Když se vrhne ze startovacích bloků do vody, vlastně netuší, kam skáče.
Tedy, ví, že nejspíš dopadne do vody, ale už moc netuší, kdy přesně se tak stane. Jen slyší a cítí, když se její ruce a tělo ponoří do vody. Slyší hluk z tribun, ale ten nevnímá.
Místo toho začne počítat.
„Vlastně vůbec nevím, co se kolem mě v tu chvíli děje. Nevím, co se děje v dráze tři, v dráze pět, kdekoliv. Jen si sama pro sebe počítám záběry, abych věděla, kdy asi přijde zeď bazénu a otočka. Myslím jen na sebe, na svou techniku, na svůj závod,“ říká pro BBC.
Elena Krawzowová je zrakově postižená. Vidí jen ze tří procent, takže neregistruje své soupeře, vlny, reakce okolí.
I tak je paralympijskou vítězkou z Tokia na stovce prsa. Kromě toho, že je skvělou plavkyní, upoutala pozornost i tím, že se jako první žena s postižením objevila na titulní straně Playboye.
Ne, ani fotografa před rokem a půl neviděla. Slyšela jen cvakání spouště, pokyny a povzbuzování. Na sobě měla jen bílé bikiny, prohrábla si vlasy, našpulila rty směrem k fotografovu hlasu.
„Ty dva dny, ve kterých jsme fotili, pro mě byly úžasnou zkušeností. Vždycky jsem si přála vyzkoušet si, jaké to je být profesionální modelkou. A byla to legrace. Zpětná vazba mnohdy pozitivně šokovaných fanoušků mě pak potěšila o to víc,“ usmívala se.
Má za sebou vskutku nevšední příběh.
Mimozemšťan v Německu
Narodila se v Mergenu, malé vesničce v Kazachstánu v dost dramatické době.
Psal se rok 1993 a Kazachstán byl už dva roky nezávislý na Sovětském svazu. Prvotní euforii ze svobody ale vystřídala tvrdá realita.
Na farmách v okolí Mergenu nebylo dostatek semen na pěstování obilí, chyběli i zákazníci a práce pro Krawzowovu rodinu bylo málo.
„Pamatuju si dny, kdy jsme si spolu se sourozenci museli vystačit jen s chlebem a s čajem,“ vzpomínala na těžké časy.
Netušila, že bude ještě hůř.
Když jí bylo sedm, učitelé si všimli, že začíná mžourat. Že se musí natahovat a hodně soustředit, aby viděla, co je napsáno na tabuli. Když měla před celou třídou číst, knihu si držela u nosu.
I proto se rodina rozhodla z chudé země odejít.
Chtěla pryč ze zapomenutého místa a chtěla najít místo, kde malou dceru vyléčí. Odjeli tak do Moskvy, kde malé Eleně diagnostikovali makulární degeneraci – takzvanou Stargardtovu chorobu, dědičné onemocnění sítnice, které způsobuje postupné ztrátu zraku a nedá se léčit.
„Musela jsem tak do internátní školy pro hendikepované děti, kde bylo docela běžné násilí mezi dětmi i učiteli. Nebyly to hezké roky,“ vyprávěla.
Až v 11 letech se s rodiči znovu stěhovala, tentokrát do Německa, což pro ni byl velký kulturní šok.
„Pocházím z malé vesničky, připadala jsem si jak mimozemšťan. Od rodičů to každopádně byla nejlepší volba. Německu děkuju, že mi pomohlo se realizovat,“ říká.
Hlavní zásluhu na tom má Michael Heuer, její učitel tělocviku, který hned viděl, že Krawzowová je ryba na suchu. Že miluje vodu a že se v ní cítí jako doma.
Proto spolu začali přes týden trénovat, víkendy trávila Elena v berlínských techno klubech. I tak se zlepšovala. A to takovým způsobem, že už na paralympiádě v Londýně odjížděla v osmnácti letech coby dorostenka.
A nejela tam na výlet, získala stříbro na stovce prsa, rok na to už se stala poprvé i mistryní světa. V sezoně 2016 vytvořila na své oblíbené trati světový rekord.
Stala se z ní úspěšná žena, což pochopitelně přinášelo větší pozornost.
„V té době jsem byla populární, ale pořád to bylo nic v porovnání s tím, kdy se ozval Playboy. Stala jsem se první zdravotně postiženým člověkem, který se objevil na obálce. Podle mě je to důležitý vzkaz pro všechny – lidé s postižením jsou stejní jako ti bez postižení,“ říká.
Zlato z Tokia i chemoterapie
Skutečně, Krawzowová je první ženou s postižením, která se na obálce Playboye objevila, byť i další paralympionici už mají s modelingem zkušenosti.
Britský sprinter Jonnie Peacock pózoval nahoře bez pro Attitude v roce 2013. Američanka Sarah Reinesrstenová – stejně jako Peackock s amputovanou dolní končetinou – vystupovala nahá v Body Issue ESPN v roce 2009.
Největší rozruch ale pochopitelně udělala Krawzowová, když se v říjnu 2020 objevila na titulní straně německé mutace slavného časopisu.
Názory na to? Pochopitelně různé. Spoustě paralympijských sportovců se nelíbilo, že se k něčemu takovému propůjčila. Kritizovali ji i za vyjádření, že postižení jsou stejní jako ti bez postižení. Ptali se, jestli by se na titulní straně objevil i člověk na vozíku nebo po mozkové obrně.
Podporu nenašla ani u rodiny, které se spoře oděné fotky pranic nelíbily.
„Já ale jen chtěla poukázat na to, že máme stejné šance. Část populace v Německu je dost stydlivá, z hendikepovaných lidí vyloženě nervózní. Nevím proč, nejsme nebezpeční, jsme normální lidé. To je můj cíl – ukázat, že jsme normální, že se s námi dá bavit,“ říká.
Na spoustu špatných zpráv dostala plavkyně i řadu těch dobrých. Hlavně na Instagramu jí ženy děkovaly za to, že takhle vystoupila.
Že se nestyděla a že se díky ní cítí lépe.
„Proto bych ráda vyzvala společnost k většímu pochopení a podpoře postižených lidí. Různorodost je součástí společnosti a tolerance nás posouvá dál a pomáhá nám všem. Hendikepovaní lidé by měli dělat vše, co ostatní. Nesmějí mít pocit, že by se měli raději skrývat,“ řekla.
Necelý rok po svém odhalení pro Playboy už zase byla zpátky tam, kde to miluje nejvíc. Tedy v bazénu, na paralympiádě v Tokiu. Ve finále na stovce prsa cítila, že v půlce trati něco není v pořádku. Že je někdo před ní a že se jí sen o zlatě zase vzdaluje. Už do totiž Ria přijížděla jako světová rekordmanka, ale nakonec skončila až pátá.
Plavkyně Elena Krawzowová (2016)
To teď odmítla dopustit.
Ve druhé půlce stovky nakonec všechny své soupeřky přejela a dohmátla jako první, byť se o své zlaté medaili dozvěděla se zpožděním.
„Musela jsem se zeptat dobrovolníka u bazénu, jak jsem dopadla. Když mi to řekl, byla jsem nejšťastnější dívka na světě. Pro tu medaili jsem toho dost obětovala,“ vyprávěla.
Radost ale netrvala dlouho. Na dovolené se svým snoubencem Philipem se necítila dobře, raději si zašla na magnetickou rezonanci, kde jí zjistili zhoubný nádor na mozku.
„V jednu chvíli jsem byla tak šťastná, ve druhé jsem byla zase úplně zničená,“ líčila.
Následovala operace, chemoterapie, radioterapie.
Léčba pomohla, Krawzowová už zase trénuje, soutěží a sní o Paříži 2024.
Tam by do svého poutavého příběhu chtěla dopsat další kapitolu.
