Czech Republic

Letuška učí ve škole, z manažerky je pojišťovačka: Tak vypadá změna profese v krizi

Během pandemie koronaviru došlo prakticky ze dne na den k utlumení celosvětového turismu. Letecké společnosti oznámily, že přišly až o 95 procent letů, přičemž mezinárodní turisté téměř zmizeli. Doplatily na to i české letušky, z nichž některé ztratily práci už před začátkem prázdnin. To je případ i dvaačtyřicetileté Jany, která v květnu dostala výpověď pro nadbytečnost. Ale nejen ji postihla změna práce v souvislosti se současnou situací. Poohlédnout se po jiném zaměstnání musela i profesionální baletka nebo organizátorka hudebních vystoupení. 

"Naposledy jsem letěla v polovině března a tehdy mi intuitivně došlo, že to byl můj poslední let. Proto jsme po cestě s kolegyněmi pořídily spoustu fotografií na památku," vypráví Jana, která pracovala jako letuška patnáct let. Teď se vrátila k původnímu povolání učitelky a už by neměnila. Osmadvacetiletá Simona, která ještě začátkem roku organizovala koncerty, na jaře raději přijala práci v pojišťovně. Přesto i během druhé vlny doufá, že se do oblasti kultury ještě brzy vrátí. Podobným procesem změny pracovní náplně prošla také osmadvacetiletá baletka Eliška Kolářová, která první vlnu ještě ustála, při druhé si našla zaměstnání v mateřské školce. 

Letuška je životní styl, který se zadře pod kůži

Na roky strávené u letecké společnosti přesto Jana vzpomíná v dobrém. "Nejčastěji jsem létala do ruských destinací a na dálkové lince do Soulu. Práce letušky není zaměstnání, ale životní styl. Je to specifický obor, kterému každý, kdo se mu začne věnovat, naprosto propadne," popisuje Jana. Nejvíce jí vyhovovala různorodost práce, nepravidelná pracovní doba a skutečnost, že složení posádek bylo pokaždé jiné. Díky tomu nemohlo docházet k ponorkovým stavům, které se někdy objevují ve stálých pracovních kolektivech.

I kdyby se cestovní ruch znovu obnovil, k létání se Jana už vracet nechce. "V minulosti měly letušky atraktivní plat, jenže to už dávno neplatí. Dlouhá léta jsem také byla 'schovaná' v uniformě, která mi brala identitu. Teď si užívám, že mohu nosit civilní oblečení a jsem zodpovědná jen sama za sebe," dodává dnes už bývalá letuška, která původně vystudovala pedagogickou fakultu a doučováním si přivydělávala téměř celý život.

On-line výuka? U notebooku sedím až do noci

Jana teď vyučuje angličtinu, češtinu a tělesnou výchovu v 5. až 9. třídě a nové zaměstnání si pochvaluje. "Na začátek školního roku jsem se nesmírně těšila. Od března do srpna jsem měla jen krátkodobé brigády. Nebaví mě nicnedělání a to, že můžu začít učit, jsem brala jako dar i jistotu zároveň," říká. Při hledání práce jí pomohlo vlastní odhodlání a neochota stagnovat.

Protože počet nakažených v zemi přibývá a školy jsou zavřené, musí Jana školáky učit pouze přes počítač. "I když jsme se na dálkovou výuku ve škole připravovali od září, naivně jsem doufala, že k ní dojde později. On-line vyučování nemůže být nikdy úplně efektivní a přípravám musím věnovat více času. Nic jiného už nestíhám a u notebooku sedím každý den až do noci," popisuje dvaačtyřicetiletá žena.

Ztrátu zaměstnání neberte fatálně

Zatímco v zahraničí jsou lidé více zvyklí na časté střídání zaměstnání, v Česku mnohdy pracují třeba i deset let na stejném místě. Aktuálně u nás hledá uplatnění přes 270 tisíc lidí. Jenže křivka nezaměstnanosti podle odborníků v následujících měsících zřejmě ještě poroste. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza například očekává, že v příštím roce může být lidí bez práce až dvojnásobek.

Jak vysvětluje koučka Dagmar Morozová, ztráta zaměstnání je jedním ze stresorů, které nelze brát fatálně. "Na žebříčku stresových zátěží se výpověď řadí kolem 50 ze 100 bodů. Je to ovšem orientační číslo, protože každý jedinec na takovou situaci reaguje trochu jinak," dodává koučka.

Podle Morozové je přitom změna profese přirozenou součástí života. "Nejistota se nám právě v této době ukazuje v celé své nahotě. Je proto lepší, když člověk s nenadálým vývojem počítá předem," myslí si odbornice. Podle jejích slov ten, kdo se dokáže otevřít jiným možnostem, bude mít do budoucna větší šanci na spokojený život.

Nejdříve si vytvořte plán

Co tedy dělat, pokud lidé během pandemie přijdou o pravidelný výdělek? "Doporučila bych dál udržovat sociální kontakty a neuzavírat se do sebe. Všichni, s nimiž hovoříte nebo si například píšete na sociálních sítích, vám mohou nabídnout zaměstnání nebo přijít se zajímavým nápadem," myslí si koučka.

Morozová také radí, aby si lidé připravili plán, podle kterého budou postupovat. "Zmapujte si nabídku pracovních míst, napište možnosti na papír a zvažte všechna pro a proti. Zkuste si vzpomenout na zážitky z dětství. Možná že právě teď přišla ta pravá chvíle, abyste se zaměřili na to, co jste vždycky chtěli dělat," podotýká odbornice.

Vhodné je věnovat se činnostem, které zaměstnávají mozek nebo tělo. Ideální je fyzická nebo duševní aktivita, která vám dá zapomenout na aktuální starosti. Spolehlivě fungují také uvolňující techniky nebo meditace, které zbavují stresu a napětí. "Rozhodně se nelitujte a nepasujte do role oběti. Naopak se snažte 'vystoupit z kruhu' a podívat se na svoji situaci zvenku. S tím vám může pomoci i několik sezení s psychologem nebo kariérním koučem," doporučuje Morozová.

V živé kultuře pracuje 150 tisíc lidí

Předseda Asociace hudebního průmyslu ČR Robert Porkert odhaduje, že v živé kultuře u nás pracuje přibližně 150 tisíc lidí. Zatímco někteří z nich doufají ve zlepšení situace a snaží se připravovat nové termíny akcí, jiní už spíše hledají způsoby, jak se ve zhoršených podmínkách vůbec uživit.

Osmadvacetiletá Simona nyní pracuje v pojišťovně, ještě začátkem roku ale organizovala koncerty a působila jako PR manažerka hudebních skupin. "Psala jsem tiskové zprávy, komerční články a domlouvala mediální spolupráci. Během koncertů jsem se také starala o vystupující," vyjmenovává.

Nové uplatnění začala hledat na jaře, kdy přišla první vlna restrikcí. "Najednou se všechny akce zrušily a vyhlídky do budoucna byly téměř nulové. Můj příjem se propadl o 70 až 80 procent, což nešlo udržet," vypráví. Pomoc státu nevyužila, protože než se všechno schválilo, už pracovala v pojišťovně. "Zapracování mi trvalo asi tři měsíce. Změna prostředí byla trochu náročná. V kultuře jsem například neznala pravidelnou pracovní dobu od-do," popisuje manažerka. Za pozitivní považuje to, že je v kontaktu s lidmi, naučila se nové věci a každý měsíc dostává mzdu.

Práci v pojišťovně Simona bere pouze jako dočasné řešení. "Měla jsem nutkání vrátit se naplno v létě, ale teď jsem ráda, že jsem to neudělala. Smetla by mě druhá vlna. Až se situace ustálí, určitě se vrátím. Potřebovala jsem práci, a proto nebylo co řešit. Nemám se za co stydět," dodává žena.

Pandemie tady nebude "na věky"

Od předminulého pondělí se kvůli rostoucímu počtu nemocných znovu zavřela všechna divadla a kina. Pro herce, zpěváky a tanečníky je to další citelný zásah, který jim znemožňuje vydělávat.

"Pro umělecké profese není současná situace vůbec jednoduchá. Proto bych se zaměřila na skutečnost, že pandemie tady nebude 'na věky', ale má nějaký začátek a konec. Jde tedy o to, překlenout období, kdy není možné fungovat jako dříve," radí koučka Dagmar Morozová.

Svým nastavením jsou umělci většinou bohémové, často bývají svobodomyslní a nekonvenční. Na druhou stranu jsou zvyklí na rozmanitou pracovní dobu a nepravidelné výdělky. "Herci a hudebníci proto mají obrovskou výhodu - jsou flexibilní a životaschopní v tom, aby hledali další příležitosti. Divadlo Mír například obratně překlopilo svá představení na internet a někteří zpěváci nebo herci si našli přechodné brigády," oceňuje odbornice.

Mohla jsem překonávat vlastní limity

Stejnou cestou jako letuška Jana se vydala také osmadvacetiletá baletka Eliška Kolářová. Ta ukončila profesionální kariéru a našla si zaměstnání v mateřské školce. Předtím působila v Laterně Magice, Národním divadle nebo Divadle Hybernia. "Svojí práce jsem si vždycky maximálně vážila. Věděla jsem, jaké mám štěstí, že se živím svým největším koníčkem a vášní. Mohla jsem překonávat vlastní limity a to je pro mě nezapomenutelné," popisuje umělkyně.

Přestože první vlnu pandemie v jarních měsících tanečnice ještě ustála, po nedávném zavedení nových omezení už déle čekat nechtěla. "Nerada za sebe nechávám rozhodovat jiné, a proto jsem situaci začala řešit po svém. Když se začátkem října rušila většina představení, něco se ve mně zlomilo. Nakonec jsem se rozhodla pro krok, který bych dříve nebo později stejně musela udělat," vysvětluje Kolářová.

Mladá žena využila toho, že třetím rokem studuje učitelství pro mateřské školy na Univerzitě Karlově. Rozhodování o novém povolání pro ni bylo o to snazší. "Neskutečně se těším na nový začátek. Ve volném čase se teď věnuji studiu a představuji si, jak vědomosti využiji v praxi," popisuje budoucí učitelka, která do mateřské školky nastupuje v listopadu. Tedy snad. 

Evropské dotace půjdou na vědu a moderní technologie
Evropské dotace půjdou na vědu a moderní technologie | Video: Petr Šoukal

Football news:

Alaba's agent wants to start talks with Chelsea and PSG in January
Klopp on the Premier League calendar: No matter what I say, it won't help. Waste of time
Barcelona paid tribute to Maradona with a minute of silence before training
Benzema does not train in the General group and works indvidiualno
Did you see the shape you wanted to draw? Victory twice tried to support Dzyuba with graphics in the sky, the first attempt was forbidden by the dispatcher
Aspilicueta on the match against Tottenham: Chelsea always want to be the no 1 club in London
Tebas on Messi: I Want to see Leo in La Liga as well as Mourinho, Pep, Klopp, Ronaldo